Ochrana dětí v online prostředí vyžaduje více než zákazy sociálních sítí
Proč zákazy sociálních sítí mohou vytvářet nová rizika
9. července 2026
Ochraně dětí před zneužíváním na internetu se věnuji již více než dvě desetiletí – zpočátku jako vedoucí pracovní skupiny pro boj s trestnou činností proti dětem na internetu v New Jersey, později jako generální ředitel a spoluzakladatel neziskové organizace Raven zaměřené na boj proti zneužívání dětí, v současnosti pak jako vedoucí oddělení pro vymáhání zákonů a bezpečnostní politiku ve společnosti Snap Inc. V těchto rolích jsem vyšetřoval predátory zaměřující se na děti, spolupracoval s oběťmi a rodinami, podílel se na tvorbě zásad pro bezpečnost dětí a na téma zneužívání na internetu a technologií vypovídal před Kongresem.
Opakovaně se mi potvrzovalo jedno poučení: když lidem znemožníte přístup do určitého online prostředí, jen málokdy přestanou používat internet jako takový. Zkrátka se jen přesunou jinam.
A právě tato skutečnost by měla stát v centru dnešní debaty o návrzích zakázat teenagerům přístup na sociální sítě. Mnoho zastánců podobných návrhů sdílí stejný cíl – zvýšit bezpečnost mladých lidí na internetu. Otázkou je, zda k tomuto cíli navrhovaná opatření skutečně povedou.
Problém migrace
Během tajných vyšetřování zaměřených na predátory a sítě zneužívající děti jsem opakovaně pozoroval tentýž vzorec. Jakmile platforma zavedla účinnější metody odhalování potenciálně škodlivého chování, pachatelé se přizpůsobili. Když se zlepšila moderace, přesunuli se jinam. Když zesílil tlak ze strany orgánů činných v trestním řízení, změnili taktiku. Pokud jim bezpečnostní opatření zkomplikovala otevřené působení, začali hledat místa s méně pravidly, méně přísným dohledem a slabší ochranou.
A stejná dynamika platí i pro mladé lidi.
Teenager, který chce komunikovat online, neztratí zničehonic tuto touhu jen proto, že mu zákon zakazuje přístup k oblíbené mainstreamové službě. Vynalézaví mladí lidé si najdou alternativy. Dějiny nám to ukazují stále dokola. Pokud před uživatele postavíte překážku, najdou si jinou cestu, ať už to budou anonymní chatovací místnosti nebo zahraniční platformy. Teenageři nejsou výjimkou.
Internet nezmizí. Digitální komunikace bude existovat i nadále. Otázka není, jestli mladí lidé budou trávit čas na internetu. Otázka je, v jakém online prostoru to bude.
Ne všechny platformy jsou stejné
Jedním z nejmylnějších předpokladů v této debatě je považovat všechny online služby za stejně rizikové. Tak to rozhodně není.
Některé platformy, jako je Snapchat, výrazně investují do infrastruktury pro důvěru a bezpečnost, designu přiměřeného věku, nástrojů pro rodiče, proaktivní detekce, systémů hlášení, moderování obsahu a spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Tyto systémy nejsou dokonalé – ale to nejsou ani offline přístupy k ochraně dětí. Pokud jsou však bezpečnostní nástroje platformy promyšlené, mohou být ve srovnání s mnoha tradičními přístupy škálovatelnější, konzistentnější a lépe podporovat včasnou detekci, hlášení a zásah. Především nám ale dávají něco zásadního: schopnost odhalit riziko a reagovat na ně.
A díky ní je možné problémy nahlásit a zasáhnout. Umožňuje vyvodit odpovědnost. Schopnost odhalovat skutečná rizika a reagovat na ně dává rodičům, platformám a orgánům činným v trestním řízení více možností odhalit nebezpečné chování a zasáhnout ještě dříve, než újma eskaluje – nebo než k ní vůbec dojde.
To je důležité, protože když jsou mladí lidé vytlačeni z odpovědných platforem respektujících hodnoty, nepřesunou se do neutrálního prostředí. Často se naopak přesouvají do prostředí, která jsou rizikovější, nemoderovaná nebo provozovaná v jurisdikcích, kde se lze vyhnout vyšetřování ze strany orgánů činných v trestním řízení. V těchto prostředích pak mají rodiče, platformy i orgány činné v trestním řízení jen omezené možnosti, jak rychle reagovat.